Inteligentní konverzační komedie, která si pohrává s motivy tajemství, identity a mezilidských vztahů. V jejím centru stojí Colin, který jednoho dne obdrží záhadný balíček. Po jeho otevření se ocitá v absurdní situaci - uvnitř krabice se nachází lidské výkaly. Společně se svými přáteli, Lisou a Brianem, se snaží rozluštit, kdo mu tento nečekaný "dárek" poslal a proč.

Hra se odehrává v Colinově bytě a sleduje, jak se původně banální situace mění v existenciální detektivku. Lisa a Brian se snaží přijít na to, kdo by mohl mít s Colinem nevyřízené účty – je to bývalý kolega, ex-partnerka, soused nebo snad někdo úplně nečekaný? Během jejich spekulací vyplouvají na povrch staré křivdy, komické i trpké životní momenty a především otázka, jak se vyrovnat s tím, když vám někdo pošle takovou "zprávu".

Hra se vyznačuje ostrými dialogy, satirickým humorem a situační komikou, přičemž skvěle vykresluje dynamiku mezi postavami, jejichž interakce balancuje mezi absurdní detektivkou a vztahovým dramatem, kdy se otázka "proč někdo poslal exkrement v krabici" mění v hlubší úvahu o mezilidské komunikaci, pomstě a našem vnímání sebe sama. Hra byla uvedena v lednu 2025 v londýnském Park Theatre.

Postavy: 2 muži, 1 žena

Žánr: komedie

Když se rodič vydá do školy na konzultaci s učitelem, málokdo očekává, že se setkání promění ve velký emocionální zápas. V komorním, ale výbušném dramatu kanadské dramatičky se ovšem školní třída mění v arénu, kde se střetávají city i morálka.

Blíží se večer a učitelce třetí třídy Tereze právě končí náročný pracovní den, když do třídy nečekaně vtrhne Marion, matka jednoho z žáků. V průběhu hovoru vychází najevo, že Marion nechce jen prohodit pár slov o synově prospěchu, ale že přišla učitelku konfrontovat ohledně jejích mimoškolních aktivit zahrnujících i Marionina manžela. V průběhu vyhroceného rozhovoru, který osciluje mezi hysterickým hněvem, smutkem a černým humorem, se odhalují nejen podrobnosti aféry, ale i hluboce zakořeněné frustrace obou žen: nedostatek uznání, osamělost, ztracené sny, touha po změně.

Z učebny se tak stává dějiště souboje dvou žen, z nichž každá má co ztratit. Nejde jen o milostný trojúhelník, ale o střet dvou světů, dvou životních postojů a dvou forem bolesti.

Strhující komorní drama bylo uvedeno v roce 2012 v torontském divadle Nightwood Theatre a od té doby bylo nastudováno kromě Kanady i v USA a v Evropě.

Postavy: 2 ženy

Žánr: komorní drama

Rachel, úspěšná právnička z Toronta, přijíždí do domu těžce nemocného otce a jeho partnerky. Během návštěvy se dozvídá, že se otci vrátila rakovina a po letech nesnesitelných bolestí se rozhodl podstoupit asistovanou sebevraždu, a to přesně za sedm dní. Rachel si je s otcem velmi blízká a jeho rozhodnutí ji zdrtí. Zůstává proto v rodném domě celý týden, během něhož se mu pokouší vše rozmluvit. Otcovo rozhodnutí a jeho dopad na rodinu se ještě více zkomplikují, když se do věci kromě dcery vloží i místní rabín a Rachelin bývalý partner Darren.

Intimní rodinná hra s hlubokým porozuměním i jemnou ironií mapuje, co všechno se dá – nebo musí – stihnout, než někdo navždy odejde. Hra nejen o smrti, ale i o životě, který zůstává – o tom, co si řekneme na poslední chvíli, co už nikdy nestihneme a co můžeme darovat druhým, i když nám samotným zbývá pouhý týden. Autorka mistrně skládá emocionální mapu rodiny, která se snaží najít smíření ve vypjatých chvílích.

Hra byla poprvé uvedena v ontarijském The Grand Theatre v únoru 2024.

Postavy: 3 muži, 2 ženy

Žánr: tragikomedie

"Vypadat dobře znamená, že se staneš obětí znásilnění častějš než ty ostatní," prohlásí Judita z konžské Kinshasy na začátku svého monologu. Mluví z vlastní zkušenosti. Judita z Berlína se řeže žiletkou, protože nesplňuje ideál krásy, který diktuje společnost. Judita z kolumbijské Betulie otráví manžela a syny, aby měla konečně klid.

Sibylle Berg ze světového dění vybrala osm zdánlivě náhodných "okamžiků Holofernových", tj. osm monologů žen různého věku a různé národnosti, které vyprávějí o svých zraněních a jizvách, o sebepoškozování i ubližování druhým, o smrti a zkáze. Ženy své příběhy však nesdělují pateticky, s biblickou vážností, spíš tak trochu mimoděk, až lakonicky. Občas útržkovitě, někdy se skličujícími podrobnostmi, jindy z pohledu vlastního nedocenění, většinou však zahalené do černého, hořkého humoru.

Žánr: činohra

Postavy: variabilní (alespoň 2 ženy)

Dcera, matka, babička. Tři ženy, tři životy, tři traumata. Maria Milisavljević ve hře proplétá tři životní příběhy, pomocí kterých vypráví, jak se za několik desetiletí společenský postoj k ženám změnil. Stále ale ne dostatečně. Ženy se dokázaly emancipovat, ale znásilňování a femicidy existují stále. Autorka v textu odhaluje, jaké vzory chování a přemýšlení se předávají z generace na generaci a jaké imperativy si ženy, ke své vlastní škodě, osvojily. Co se stane, když se žena rozhodne ukončit svůj vnitřní monolog a nahlas si stát za svým? Vícegenerační vzpoura žen, které už nechtějí být ponižovány, znásilňovány a vražděny.

Hra je feministickým bojovým výkřikem, výzvou připojit se a povstat. Přes všechen vzdor však dýchá touhou po míru.

Hra získala prestižní cenu Mülheimer Dramatikpreis 2025 a také cenu publika Publikumspreis 2025.  

Žánr: drama

Postavy: 3 ženy